Nejvyšší správní soud se ve svém aktuálním rozhodnutívedeném pod sp. zn. 7 Ads 52/2025 zabýval problematikou nelegální práce voblasti IT služeb a opětovně potvrdil svůj ustálený přístup k tzv.švarcsystému. V projednávané věci žalobkyně, společnost TechFides Solutionss.r.o., neuspěla s kasační stížností směřující proti rozsudku Krajského soudu vBrně, který aproboval závěry oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský aZlínský kraj o umožnění výkonu nelegální práce.

‍

Správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně umožnila třemprogramátorům vykonávat závislou práci mimo pracovněprávní vztah, čímž naplnilaskutkovou podstatu přestupku dle zákona o zaměstnanosti. Za uvedené jednání jíbyla uložena pokuta ve výši 135 000 Kč, která byla v odvolacím řízení sníženana částku 80 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu keKrajskému soudu v Brně, který ji zamítl s odůvodněním, že vztahy mezi žalobkynía dotčenými programátory vykazovaly všechny podstatné znaky závislé práce,zejména osobní výkon práce, její soustavnost, výkon dle pokynů a existencivztahu nadřízenosti a podřízenosti.

‍

Následně žalobkyně využila svého práva podat kasačnístížnost, v níž namítala zejména nedostatečné vymezení skutku ve správnímrozhodnutí, nesprávné posouzení ekonomické závislosti programátorů,nedostatečné zohlednění specifik IT sektoru, v němž je běžná spolupráce sosobami samostatně výdělečně činnými, a dále význam autonomie vůle smluvníchstran a dobrovolnosti zvolené formy spolupráce. Současně zpochybnila závěrytýkající se způsobu odměňování (tzv. „člověkohodiny“), evidence práceprostřednictvím systémů typu JIRA i nastavení odpovědnostních vztahů.

‍

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jakonedůvodnou a potvrdil právní posouzení věci provedené nižšími instancemi. Vesvém rozhodnutí akcentoval několik klíčových principů. Především zdůraznilprioritu materiálního posouzení právního vztahu před jeho formálním označením,když rozhodující není deklarovaná smluvní forma (např. spolupráce s OSVČ),nýbrž skutečný obsah vztahu. Pokud jsou naplněny znaky závislé práce, musí býttaková činnost vykonávána v pracovněprávním režimu.

‍

Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že znak soustavnostinemusí být nutně výslovně uveden ve výroku rozhodnutí, a to ani v případě, kdyje skutek vymezen jedním konkrétním dnem, neboť jej lze dovodit z odůvodnění adalších skutkových okolností případu. Současně zdůraznil, že ekonomickouzávislost je nutno posuzovat vždy v kontextu konkrétní věci. V posuzovanémpřípadě Nejvyšší správní soud konstatoval, že programátoři vykonávali činnostfakticky v rozsahu plného pracovního úvazku výlučně pro žalobkyni, aniž by mělireálnou možnost přijímat jiné zakázky, což svědčí o jejich závislém postavení.

‍

Nejvyšší správní soud rovněž uvedl, že dobrovolnost volbyrežimu spolupráce není pro právní posouzení věci rozhodující. Skutečnost, že sipracovníci zvolili režim OSVČ dobrovolně, nevylučuje závěr o existenci závislépráce, pokud jsou naplněny její definiční znaky. Současně konstatoval, že anispecifika IT sektoru nepředstavují automatickou výjimku z aplikacepracovněprávních předpisů. Běžné postupy, jako je hodinové odměňování, evidencepráce či flexibilita výkonu práce, samy o sobě nevylučují existenci závislépráce.

‍

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak potvrzujedlouhodobý judikaturní trend, který klade důraz na faktické fungování vztahumezi smluvními stranami. Pro podnikatele, zejména v IT sektoru, z něj vyplýváněkolik zásadních implikací. Především, že využívání OSVČ formou outsourcingunení bez rizika, pokud jsou tyto osoby fakticky integrovány do organizačnístruktury společnosti. Klíčové je zachování skutečné podnikatelské autonomiespolupracujících osob a rovněž platí, že formální smluvní nastavení samo o soběneposkytuje ochranu před sankcí, neodpovídá-li reálnému výkonu činnosti.

‍

Nejvyšší správní soud uzavřel, že hranice mezi nezávislouspoluprací a závislou prací musí být posuzována komplexně a s důrazem namateriální stránku věci. V daném případě převážily indicie svědčící o zastřenémpracovněprávním vztahu, a proto byla uložená sankce shledána důvodnou.Rozhodnutí tak představuje další významný příspěvek k výkladu pojmu nelegálnípráce a potvrzuje, že i v dynamických odvětvích, jakým je IT, zůstávajízákladní principy pracovního práva plně aplikovatelné.