Při zastupování našeho klienta jsme dosáhli úspěchu u Ústavního soudu ve věci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích a Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, které žádost našeho klienta o podmíněné propuštění zamítly. Nález ÚS vydaný pod sp.zn. I. ÚS 2054/26 ze dne 26. srpna 2026 přináší významné závěry k tomu, jak mají obecné soudy při rozhodování o podmíněném propuštění hodnotit průběh výkonu trestu, zejména pokud odsouzený vykonal jeho podstatnou část v zahraničí. 

V posuzovaném případě klient vykonal podstatnou část trestu v Rakousku a do České republiky byl předán až v prosinci 2025. Při rozhodování o jeho žádosti o podmíněné propuštění tak české soudy vycházely z poměrně krátké doby jeho výkonu trestu v České republice. Ústavní soud zdůraznil, že při posuzování podmínky polepšení je nutné hodnotit chování odsouzeného komplexně, tedy s přihlédnutím k celému průběhu výkonu trestu. Pokud odsouzený vykonal podstatnou část trestu v zahraničí, nemohou obecné soudy tuto část výkonu trestu bez dostatečných podkladů upozadit. V daném případě přitom soudy vycházely pouze ze stručné zprávy rakouského nápravného zařízení, přestože klient v Rakousku vykonal více než jedenáct měsíců trestu. Ústavní soud proto konstatoval, že obecné soudy měly vyvinout potřebné úsilí k získání podrobnějších informací o jeho chování v průběhu této části výkonu trestu. 

 Další zásadní závěr Ústavního soudu se týkal požadavku obecných soudů na tzv. nadstandardní chování odsouzeného. Ústavní soud připomněl, že § 88 odst. 1 trestního zákoníku takový požadavek nestanoví. Zákonnou podmínkou je mimo jiné to, aby odsouzený svým chováním a plněním svých povinností po právní moci rozsudku prokázal polepšení. Zákon však nevyžaduje, aby jeho chování bylo „nadstandardní“. Ústavní soud současně vymezil, že i standardní, tedy bezproblémové chování může za určitých okolností svědčit o nápravě odsouzeného. Význam konkrétního chování je přitom nutné posuzovat v souvislosti s kriminogenními faktory, které byly příčinou předchozí trestné činnosti. V posuzovaném případě proto nebylo možné založit závěr o nesplnění podmínky polepšení převážně na skutečnosti, že klient během krátké doby výkonu trestu v České republice nezískal kázeňské odměny nebo nebyl přeřazen do první prostupné skupiny vnitřní diferenciace. V tak krátké době totiž ani neměl reálnou možnost tyto skutečnosti získat. 

 Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy posoudily splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění zjednodušeným způsobem a nedostatečně zjistily průběh výkonu trestu v Rakousku. Současně při hodnocení polepšení vyžadovaly podmínku, kterou zákon nestanoví, a to nadstandardní chování odsouzeného.  Z těchto důvodů Ústavní soud konstatoval porušení práva klienta na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obě napadená rozhodnutí zrušil.  V novém řízení budou obecné soudy povinny získat podrobnější informace o průběhu výkonu trestu v Rakousku a následně komplexně posoudit všechny relevantní okolnosti. 

Právní zastoupení klienta vedl Mgr. Lukáš Smutný vespolupráci s advokátním koncipientem Mgr. Vojtěchem Šolcem.

‍